Volili bychom v posledních volbách stejně, kdybychom věděli, že půjde o vládu pandemické krize?
Že volíme někoho, kdo bude až tak hmatatelně rozhodovat o našich životech? O životech veškerého příbuzenstva?
My Češi asi jo, protože jsme kokoti a navíc nemáme na výběr, ale přemýšlím hodně o Slovácích, kteří jsou až takoví kokoti, že si v předvečer krize do svého čela nainstalovali týpka, od kterého očekávali jen to, že s ním bude sranda. „Hej, to sme asi dojebali.“ Ale kdo to mohl čekat, že?
No ale co teprve druhá strana. Matovič nepočítal s tím, že vyhraje, to byla od voličů jednoznačná zrada, takže se uklidňoval „ok, jasne, hlavne to nejako tie štyri roky vydržať, to pôjde“, modlil se, ať se hlavně nic nestane, a najednou čistá rána z nebe. Najednou rozhoduje o životech.
Nebo Vojtěch. Chtěl snad tohle? Toužil akorát udělat dojem na holky. Chtěl se stát superstár. Jak já mu rozumím. Když ho Andrej lákal, o koronaviru nebylo v brožurce ani slovo. A že dlouho jediná holka v okolí bude Schillerová. Zradili ho. Stejně jako zradili Bushe, který se taky nechtěl stát největším novodobým válečníkem.
My a naše vláda – to je jako když nastoupíte s někým koho opravdu nesnášíte do výtahu a on se zasekne. Nepříjemné pro obě strany.
A do toho ještě ta věc, že koronu zvládáme pomalu nejlíp v Evropě, moc dobře víme, že to není díky vládě ale navzdory, a nerozumíme proč se tak děje, vláda moc dobře ví, že to není díky ní ale navzdory a taky vůbec nechápe, proč se to děje, ale jisté je, že tohle přisype tolik politických bodíků, že ještě v tom výtahu nějaké to volební období zkysneme.
