Okradl dítě o sladkost při nákupu kávy

Byl jsem si v Nespressu koupit kapsle, stojím u poklady, když ke mně přistoupí paní prodavačka a ptá se, zda by mi nevadilo, kdyby chlapci dala čokoládovou tyčinku a kývla směrem k jakémusi dítěti co si hrálo v rohu místnosti.

Ihned mi došlo, že špatně identifikovala, kterému ze dvou zákazníků přítomných v prodejně dítě patří. Otevřela se mi šance získat tyčinku pro sebe 😈 Stačilo odpovědět: „Děkuji a já mu ji předám sám venku“ a ztopit ji. Jenže to by klaplo pouze v případě, že prodejnu opustím společně s capartem a jeho otcem, což je kumšt načasovat.

Kdyby totiž odešli dřív, zřejmě by na to prodavačka poukázala: „Pane, váš chlapec odchází s jiným pánem!“, na to se těžko reaguje s lhostejností: „Nevadí, mám ještě jiné děti“ nebo „Stejně jsme si moc nerozuměli“, personál by jistě lest prokoukl a já bych musel čelit opovržlivým pohledům na zloděje, který právě okradl dítě o sladkost. Vyžadovalo by velkou komunikační zdatnost se z toho vymluvit poukázáním na škodlivý vliv cukru a mé snaze dítěti chránit zdravíčko. Určitě by mi to zapsali do databáze, znali totiž mé jméno, jelikož nabídka na tyčinku přišla poté, co jsem sdělil příjmení, na které mám u nich registraci.

Neslavně by to dopadlo i kdybych opustil prodejnu první. „Chlapečku, tvůj táta odešel, rychle za ním utíkej,“ vyzvala by prodavačka dítě a jeho reakce by mě prozradila. Ale nemusel bych čelit těm pohledům, to je plus.

Tohle všechno mi běželo hlavou, asi to chvíli trvalo, protože slečna otázku zopakovala: „Nevadilo by, kdybych chlapci dala tyčinku?“

„Myslím, že chlapci by to nevadilo,“ odpověděl jsem a tyčinka byla v háji.

Slečna se usmála a zanesla ji fakanovi.

V tu chvíli situaci zaznamenal i otec, který postřehl, že se něco odehrává kolem jeho dítěte po konzultaci s kýmsi úplně cizím. Zeptal se na cosi prodavačky, ta znejistěla, podívala se tázavě na mě a já vysvětlil: „Toho chlapce vůbec neznám, jen si prostě myslím, že by mu dostat tyčinku nevadilo.“

Vypadal jsem jako idiot.

Navíc bez tyčinky…

Určitě si to zapíšou do systému.

Do situace vstoupila pokladní: „Budete si brát tady těchto šest balení kávy? Bude to všechno?“
„Ano.“
„Dobře. V systému vidím dva Grudly, vy jste který?“
„Denis.“

Sorry brácho.