KFC dobrosrdečnost: nečekaná hostina a čuňátka

Dnes v šest ráno jsem na Základně s děvčaty hovořil o autoritách a vzorech a říkal jsem jim, že vždycky uvažuji: „co by v této situaci udělal Marek Prokop?“, a jak se následně ukázalo, Marek Prokop by si dal ještě další pivo.

Pak jsme se přesunuli do KFC, kde nám slečna Julča se rty jako Angelina Jolie (což už dnes umí plastická chirurgie řešit) ve spolupráci se špičkovým kuchařským týmem připravila kyblík.

Načež došlo k situaci, kdy jakýsi pán čekající na své zaplacené jídlo nevydržel a utekl, takže když mu paní přinesla tác, nevěděla, co s ním. I zželelo se nám zmatené paní a nabídli jsme jí smírné řešení spočívající v tom, že naše trojice je ochotna toto zaplacené bezprizorní jídlo ekologicky zkonzumovat.

Ledva se nám dostalo souhlasu, Zdenka se po tácu vrhla s takovým nadšením, že ho vysypala na zem. Nastoupila uklízecí četa, nicméně Zdenka se pevně chytla prsa a stehna a nevydala je všanc, takže do odpadků šly pouze hranolky. (Zatímco úklid probíhal, Alenoslava na protější straně stolu vylila na zem bramborovou kaši, a v mém žebříčku největších čuňat, se kterými jsem kdy byl v restauraci, došlo ke změnám na čelních místech).

Ale proč to píšu. Po tom všem nám paní donesla náhradní hranolky za ty rozsypané hranolky co vůbec nebyly naše hranolky: „když vy jste na ně měli takovou chuť.“ Wow, palec hore KFC na Andělu.

KFC už není jen podnikem, který vám dává křídla. KFC je místo, kde jsem člověkem.

(Byť teda se dvěma čuňátky.)