Ranní svět bez Twisteru a stripsů

V šest ráno v jednom podniku na Václavském náměstí.

• Brýden, prosil bych Twister…
• Dobrý den, bohužel nemáme Twister.
• …se slaninou. Nemáte?
• Nemáme.
• Aha. A stripsy?
• Bohužel ani stripsy. Ty mají v KFC.
• (zaostřuji na ceduli) Tohle je Burger King? Vy jste předělali KFC na Burger King?
• Né, tady KFC nikdy nebylo.
• Nebylo? Jsem tu byl už tolikrát, tady vždycky bylo KFC. Vy jste předělali KFC na Burger King?
• Pane to si pletete, KFC je o blok výš.
• Jo ahá! (Úsměv) Jsem si říkal, proč je tady tak prázdno. (A odcházím).
• Ale KFC má teď zavřeno.
• Zavřeno? Jako fakt? KFC má zavřeno?
• Bohužel.
• Nééééé ☹
• Mohu vám nabídnout něco z našeho sortimentu?
• Acho jóóó ☹ Zavřeno? To raději budu hlady… Chjo… A za jak dlouho otevírá?
• Až za hodinu.
• Za hodinu? (Oči těkají po ceduli z nabídkou a řeší dilema, jestli fakt není lepší hodinu počkat. Na monitoru běží reklama, bez zvuku, ale kdyby tam zvuk byl, tak hluboký hlas bude říkat: „BURGER KING: když má KFC zavřeno.“)
• Máte rád hamburgery?
• Právě že mám, tak vůbec nevím, co bych si dal… Až za hodinu? Hmmm…
• (Pán mlčí.)
• (S naprostou bezradností a zoufalostí:) Máte takové ty čiličísnagits?
• Ano. Tři? Pět? Devět?
• Pět.
• Tady? Sebou?
• Sebou. Nebo… Raději až mě nikdo nevidí, sním je tady. Tam v rožku.
• Prosím, sedmdesátdevět korun.
• Děkuji. To je situace, tohle to ☹

Byly vynikající!