Jedu do Angel Winn vrátit klíče od hajzu.
Než odpovím na to, proč mám u sebe klíče od toalet jednoho smíchovského podniku, případně jak jsem zjistil, že když tamtéž olíznete podlahu, tak chutná po koksu, musím předeslat, že na počátku všeho byla naprosto nevinná cesta pro kávu. Do Nespressa na Pařížskou.
Nebo ještě jinak. Nedávno jsem si k naprostému zděšení uvědomil, že na počátku všech šílených zážitků je něco zcela neviného. Vlastně jsem byl poslední, komu to došlo. Šel jsem třeba vynést odpadky a přítelkyně procedila: „tak se uvidíme za dva dny“ a já jsem se rozčílil: „jak za dva dny? Vždyť jdu JEN VYNÉST ODPADKY!“ A pak, když jsem se po dvou dnech vracel domů, musel jsem uznat, že asi má lepší odhad situace než já.
Tudíž když jsem v úterý jel pro kafe, neponechal jsem nic náhodě. Smrděl jsem, měl na sobě nejhorší hadry, navíc jsem si nesl tu buzňáckou kabelku z Nespressi, takže bych raději porodil ježka, než se někde zdržel.
No. … Ta pařba byla kolosální. Akorát musím vrátit ty klíče.
