Když hledám nové spolubydlící, spousta lidí píše věci jako „cestuju, takže v Praze jsem 4–5 dní v týdnu“, nebo „mívám dlouhé směny, takže téměř nebývám doma“ a tak dále.
Si říkám, jestli ti lidé považují svou přítomnost za něco tak nepříjemného, že se mě snaží ubezpečit, že tomu budu vystaven co nejméně. Vůbec přitom netuší, že pro mě je zase nejhorší možná forma spolubydlení ta, kde se vůbec nepotkáváme. Ať už fyzicky, nebo duchovně.
