„Připadám si někdy jako ignorant. Proběhne třeba nějaké setkání a jsou lidi, co na konci o každém přesně ví, jakou zajímavou práci dělá, ale já se na takové věci vůbec neptám, mně je to totiž úplně jedno. Protože každý něco dělá a vždycky je to něco zajímavého, tak proč to řešit. A taky se každý nějak jmenuje. Mám třeba kamarády, u kterých ani nevím, jak se jmenujou, a teď po letech je už takové blbé se na to ptát.“
To byl takový ten rozhovor, při kterém přikyvujete a říkáte si, jak je to báječné, že to má i někdo jiný nastavené úplně stejně.
