Tahle fotka je stará už pár měsíců, jsme se vyblejskli na chodbě, když jsme šli s kamarádkou Veronika běhat, a já si pak říkal, tyjo, dyť my na ní vypadáme jako úplná HAPPY FAMILY ze žurnálu, tak jsem ji raději na Fejs nedával, protože jsem v tu dobu měl přítelkyni a jí by to mohlo třeba mrzet, řekla by si „TA ČUBKA“ a já bych musel vysvětlovat, že to je Matylda, pejsek od Áji, že my prostě takhle spolu běháme.
Matylda je honácký pes, takže kolem nás krouží a hlídá si své dvoučlenné stádo. Třeba aby někdo nesešel z cesty, což se mi už stalo, jsem se ňák zamyslel, odbočil jinam, ona přiběhla, hlasitě štěkla, já „Cojé? Jo aha, díky!“, a vrátil se ze scestí na cestí.
Co se naopak ukázalo jako mírně problematické, tak že i svědomitě hlídá, abychom někudy neběželi dvakrát, abychom se nezacyklili.
Jenže když oběhnete Letenské sady, je to maximálně 5km, ale my chceme dát tak 10km, což znamená určitá místa obkoužit víckrát, takže pravidelně zhruba v půlce trasy dochází k situaci, kdy Matylda na nás začne šíleně štěkat BUF, BUF, BUF ve smyslu „Tady už jsme byli!!!“ a my na ni řveme „Matyldo, buď zticha!!!“ a ona na nás štěká ještě víc: „Nebudu zticha, protože jste fakt úplný debilové, tady už jsme byli třikrát!“
Takže když ji pak vracíme paničce Alena, je na tom psovi vidět, jak prochází totální deziluzí z lidského plemena.
