Respekt!

„Máte dobré přátele!“ hlásá nadpis, jako by mi právě sdělovali, že jsem vyhrál v loterii. „Tento článek je běžně zamknutý, ale vy si ho můžete přečíst ZDARMA“ Cítím se jako VIP host na párty roku. Někdo hodný mi věnoval článek. Jaká čest. Jaké privilegium! Stačí jen zadat email… Nic víc! Žádné háčky! Žádné pastičky! Jen prostý email a svět kvalitní žurnalistiky se mi otevře dokořán.

---

„d“ – NEVALIDNÍ EMAIL!!!
„da“ – NEVALIDNÍ EMAIL!!!
„dav“ – NEVALIDNÍ EMAIL!!!

Je to jako snažit se vyplnit formulář, zatímco vám za zády stojí neurotická tchyně s megafonem a komentuje každý krok. „TOHLE PÍSMENO NIC NEZNAMENÁ!“ „TYHLE DVĚ TAKY NE!“. Příště si na psaní emailu vezmu amfetaminy, aby to bylo dost rychlé.

---

Připadám si, jako by mě v Albertu odtáhla ochranka stranou: „POZOR! Tento člověk už tady někdy nakupoval! Okamžitě vytáhněte občanku, rodný list, a dokažte, že jste to vy, nebo běžte do prdele!“ Zatímco noví zákazníci bez problému vcházejí dovnitř, vás si postavili bokem, musíte sundat pásek, boty a jdete na důkladnou bezpečnostní kontrolu.

---

„Cože, vy si nevzpomínáte, jaký jogurt jste si tu koupil před třemi lety v regálu číslo 7?“ zařve pokladní do mikrofonu a rozléhá se to přes celý obchod. „PÁN SI NEPAMATUJE, CO SI TU NAKOUPIL!“ Rozsvítí se červená světla, nákupní vozíky se zastaví, jeden stařík si odplivne: „Za mých mladých let jsme měli ke svým jogurtům úctu.“

---

V tu chvíli jsem se rozhodl být kreativní. „hovno@mrdat.cz“ – elegantní, dospělá volba. Jsem tak hrdý. Zaškrtl jsem souhlas se zpracováním osobních údajů a přihrál do marketingové databáze Respektu nejkvalitnější kontakt roku. Pan Hovno Mrdat, milovník inteligentní žurnalistiky a prémiový potenciální předplatitel.

---

Zelená hláška, gratulace, úspěch! Systém právě s nadšením přivítal do své komunity digitální fekálie, stránka se načítá a já konečně vidím ten slavný článek… jehož obsah mě po této epické bitvě už absolutně nezajímá.