Říkáš Vietnamcům Vietnamci? Jsi rasista.

V Deníku N na to konečně kápli: Vietnamce urážíme, když jim říkáme Vietnamci. Jde o takzvaný mikrorasismus.

Filip Titlbach o tom natočil podcast, kde sám v úvodu přiznává, že byl taky dosud mikrorasista, že když šel nakoupit k Vietnamcům do večerky, tak řekl (cituji) „Jdu nakoupit k Vietnamcům do večerky.“ 🤮 Na to přitakává jeho kolegyně Anita: „Já měla úplně stejnou reflexi. Nikdy jsem si to neuvědomila.“ Ale naštěstí si to předevčírem uvědomili. Uvědomili, omluvili se, ale přátelé, pro mě jsou to stále sprostí mikrorasisti, prostě jim to nedokážu odpustit lusknutím prstu. To vyžaduje čas.

Podcast pokračuje dalších osm minut tím, že se nadšeně předhánějí, kdo zahlásí větší nadávku na cizince: „Skopčáci!“ „Nebo Žabožrouti!“ „A Čongové!“ 🫸🫷

Pak jim dojde v urážení invence, Filip vyloženě tahá z paty, když nadhodí „Rakušáci“ (místo Rakušané), Anita ho setře, že jí to zas tak negativní nepřijde, ale co čekat od známé mikrorasistiky, že, která navíc, jak sama v podcastu přiznala, kdysi řekla, že „pojede do Jugošky“. Ale prý to bylo řečeno s humorem. To má být jako omluva Anito??? Já se teda nezasmál!

Ale zpátky ke zloslovu „Vietnamci“. Anita v závěru podcastu konstatuje, že když toto slovo budeme používat, nemusí se jako menšina cítit přijati a komfortně. Že jim tím dáváme najevo despekt. (Teda já tím slovem despekt najevo nikdy nedával, ale Anita Haas Mejzrová ano.) „Pojďme se nad tím zamyslet a pojďme to nedělat,“ uzavírá Filip.

A TADY DOCHÁZÍ KE ZVRATU

Téma vytáhl na Twitter Jan Moláček: „Důležité téma, jsem rád, že jsme ho otevřeli. Taky to ze zvyku občas říkám, ale je to špatně a už nebudu.“

A následně přišla zrada z míst, odkud ji nikdo nečekal. Na tvít mu odpověděl jistý Kallden: „Jako příslušník vietnamské komunity vám říkám: táhněte s těmito nesmysly někam. Rákosník, čong, taman – NE, Vietnamci – V POHODĚ, tak prosté to je. K tomu člověk se selským rozumem nepotřebuje sociology, woke novináře ani další pseudostudie o rovnosti…“

Naštěstí Jan Moláček toho debila setřel s grácií: „Váš názor respektuji, svůj si ponechávám a opravdu s ním nikam nepotáhnu.“

Je dobře, že tu máme statečné bílé muže a Anitu, kteří Vietnamců blahosklonně vysvětlí, co jim vadí a co ne, protože ti tak složité věci pochopit nedokážou.
Moláček dodává: „Když jim budeme říkat Vietnamci, tak jim de facto upíráme jejich osobní identitu a degradujeme je na pouhé příslušníky nějaké masy, která nám nestojí za to, abychom v ní viděli jednotlivé osobnosti. Přispívá to ke stereotypům a brání rovnosti.“