První kroky s rýžovarem. Přítelkyně se ptá, co si dáme na večeři.
„Rýži! V rýžovaru.“ Beru pánev a smažím rýži, to před vařením dělám vždycky. „Mimochodem, všude uvádějí, že je potřeba na jeden šálek rýže dát dva šálky vody. Ale zjistil jsem experimentálně, že to je blbost, chce to čtyři díly vody, jinak se to v rýžovaru připaluje.“
O dvacet minut později, přítelkyně chystá příbory, já otevírám rýžovar „Tyjo, ta rýže je úplně rozvařená. No je to fakt hnus, to vyhodím… Ochutnej… No né, udělám novou. Tentokrát tam dám půlku vody.“
O dvacet minut později: „Týjo, to se úplně chytlo na dně… normální rýžovej škraloup. Hele to nebudeme jíst, udělám novou. Ano! Taky už mám hlad.“
Dávám opět smažit rýži a jdu na internet studovat, jestli i ostatní mají podobné problémy. Cítím, že volá kuchyně: „Týjo, mě se ta rýže normálně spálila. Hele, je úplně černá. To vyhodím, udělám novou.“
„Týjo, došla nám rýže.“
