První představy o atomu pocházejí z antického Řecka a to z 5. století př. n. l., kdy filosofové přišli s myšlenkou nejmenších částit, ze kterých je složená hmota. Pojmenovali je atomy z řeckého „nedělitelný“. První vědecká teorie se objevila až o dlouhých 24 století později. Atom rozdělený na elementární částice proton a elektron, o kterém jsme se učili ve škole, máme z počátku 20. století. Přičemž slovo elementární pochází z latiny a znamená „základní“. Už v druhé polovině téhož století byl zformován tzv. standardní model částicové fyziky, podle něhož se protony skládají z kvarů, tedy ještě základnějších částic.
Vývoj úkázal, jak naivní bylo cokoliv nazývat nedělitelným nebo základním. Úplně to vyprázdnilo pojmy.
Ale zpět do historie. Jak jsem říkal, představy o atomu pocházejí ze starověku. Lidé si tu dobu pochvalovali: „starověk je cool, architektura kvete, staví se zejména památky s nedozírnou historickou hodnotou“, takže pohoda. A nikde žádné zkurvené církve. To změnil až středověk. Průzkumy spokojenosti nedávaly dobré čísla. „Piči! Narodil jsem se v nejdebilnější době,“ stěžovali si lidé a měli pravdu. Následoval naštěstí novověk. Jenže už na jeho konci začalo historikům docházet, ze jaksi nepočítali s tím, že bude ještě něco dál. Co může být novějšího, než NOVOvěk? Když se ukázalo, že lidstvo přežilo první světovou válku, musel se vymyslet nový termín pro tehdejší historickou dobu a vznikly tzv. „moderní dějiny“. To bylo hodně zoufalé. Jak dlouho se s tím dá asi vydržet? Už dnes je spousta věcí z počáku moderních dějin značně nemoderních, třeba otevřený rasismus, podřadnost žen a plavky, co vypadají jako šaty.
Před námi je éra, kdy rozlouskneme tajemství atomu, ale netušíme, jak jí budeme říkat. Budoucnost? To se neujme.
Vývoj ukázal, jak naivní bylo cokoliv vůbec nazývat současností.
