První představy o atomu pocházejí z antického Řecka, konkrétně z 5. století př. n. l., kdy filosofové přišli s myšlenkou nejmenších částic, ze kterých je složená hmota. Pojmenovali je slovem „atom" z řeckého „nedělitelný". Trvalo dlouhých 24 století, než se objevily první vědecké teorie. Na počátku 20. století jsme se učili o atomu jako o něčem, co se skládá z elementárních částic protonu a elektronu. Přičemž slovo elementární pochází z latiny a znamená „základní". Jenže v druhé polovině téhož století byl zformován tzv. standardní model částicové fyziky, podle něhož ani tyto údajně elementární částice nejsou tak úplně základní – ukázalo se, že například protony se skládají z ještě menších částic, kterým říkáme kvarky.
Vývoj ukázal, jak naivní bylo cokoliv nazývat definitivním termínem jako nedělitelný nebo základní. Úplně to vyprázdnilo pojmy.
Ale zpět do historie. Jak jsem říkal, představy o atomu pocházejí ze starověku. Lidé si tu dobu nemohli vynachválit: „Starověk je mega cool, architektura kvete, staví se památky s nedozírnou historickou hodnotou", takže pohoda. A co je nejlepší – nikde žádné zkurvené církve. To všechno změnil středověk. Průzkumy spokojenosti začaly padat ke dnu. „Piči! Narodil jsem se v nejdebilnější době," stěžovali si lidé a měli pravdu. Pak naštěstí přišel novověk a s ním světlo na konci tunelu. Jenže už na jeho konci začalo historikům z oboru „názvosloví epoch“ docházet, že jaksi nepočítali s tím, že bude ještě něco dál. Co může být sakra novějšího než NOVOvěk? Když se ukázalo, že lidstvo přežilo první světovou válku, museli historici honem vymyslet nový termín pro tehdejší dobu a vznikly tzv. „moderní dějiny". To už bylo fakt zoufalé. Jak dlouho se s takovým názvem dá vydržet? Vždyť už dnes je spousta věcí z počátku moderních dějin značně nemoderních – třeba otevřený rasismus, podřadnost žen a plavky, co vypadají jako šaty.
Před námi je éra, kdy možná konečně rozlouskneme tajemství atomu, ale netušíme, jak té době budeme říkat? Budoucnost? To se těžko ujme. Supermoderní dějiny? Post-post-moderní éra 2.0? Zní to jako název béčkového sci-fi filmu.
Pojďme si říct, že neskutečně naivní je i samo používání pojmu „současnost“.
