Tohle vás překvapí.
Nejspíš jste na mém fejsu zaznamenali, že cca před rokem jsem se rozhodl kromě spisovatele, programátora a bohéma stát i vrcholovým sportovcem a začal jsem běhat a chodit na kruháče.
Stačilo asi ¾ roku, abych se z fáze „nedobíhám ani tramvaj, protože pak tři zastávky vykašlávám plíce“ stal absolventem 28km závodu Spartan race, který vedl až na vrchol Ještěd (odsud právě vrcholový sportovec).
Nijak zvlášť jsem se během příprav nedřel (ale taky jsem to neflákal, nevymlouval se a tak). Tudíž myslím, že by to dokázal každý z vás. Uvidíme teda, co ten maraton v květnu, před ním bych se asi měl občas odlepit od počítače a jít se proběhnout…
Ale k tomu překvapivému.
Vlastně ještě jsem chtěl říct, že jídelníček jsem nijak neměnil. Nejedl jsem myslím předtím úplně špatně, takže proč do toho zasahovat, tudíž i nadále jím pivo, víno, výjimečně kvalitní rum, pak steaky, ryby, jitrnice a hlavně indickou.
Když jsem si dnes zapínal pásek, všiml jsem si podle otlačků, že jsem jej kdysi míval na první nebo druhé dírce. Dnes na poslední. Což je sakra rozdíl. A dost lidí mi říkalo, že ten rozdíl je na mně fakt vidět.
Nicméně přes to všechno: úbytek váhy za tu celou dobu jsou 2 kg. Slovy: dvě kila.
Jelikož mým cílem bylo pokořit Ještěd a dát maraton, je mi úplně šumák, že mám dole jen 2 kg. Cílem nebylo shazovat. Ale uvědomil jsem si, že pro někoho, kdo se primárně zaměří na váhu a pak dře, nejí, mučí se a výsledkem je tak málo kilogramů, to musí být zcela demotivující. Tak speciálně rada pro ně: vyhoďte váhu z baráku a makejte dál.
