Právě se vracím z křesťanského festivalu One Way Fest 2022 a přináším vám poselství, bratři a sestry.
Třídenní esence toho nejuBOŽEjšího, co křesťanství představuje. Jsem rád, že jsem tam byl, protože není vůbec od věci si připomenout, jak zvrácená organizovaná víra je.
V našich končinách totiž vnímáme křesťanství podobně jako alkohol. Kulturně tolerovaná nebezpečná droga. Tolerovaná až do té míry, že mnoho lidi spojení slov alkohol & droga pobuřuje. Pantáta v hospodě nadává na feťáky, co hulí marihuanu, a jedním dechem si objednává ještě jedno.
Podobně u nás tolerujeme církev. Skoro nikomu nevadí, že křesťané mají své pořady na ČT, dokonce jim vracíme majetky, faráře zveme do podcastů a pokládáme jim velice milé dotazy, těm dobráckým služebníčkům Boha. Zvykli jsme si církev vnímat skrze vznešená slova osobností jako je Halík nebo Duka, kteří mluví o hodnotách, a zapomínáme, o jak tmářskou a nenávistnou organizaci vymývající lidem po staletí mozky ve skutečnosti jde.
(Pokud cítíte potřebu něco namítnout proti spojení „vznešená slova“ a „Duka“ nebo „Halík“, tak vězte, že proti sračkám, které zaznívaly tři dny od kazatelů na One Way Fest, a které jistě zaznívají kdekoliv jinde, opravdu o vznešenost a filosofickou hloubku jde. A pokud cítíte potřebu namítnou něco proti slovu „tmářská“, tak jen namátkou: v USA se opět na školách vyučuje kreacionismus a jen každý desátý Američan věří vědecké evoluční teorii. O zcela absolutním pohrdáním ženami, které jsou buď děvky jako Máří, nebo pouhým Prostředkem pro zrození Džíza, ani nemluvě. LGBT no comment.)
Přes tyto drobné výhrady a zaškobrtnutí jsem si akci náramně užil. Vlastně jsem odešel až třetí den, když ve stánku došel alkohol a nemohl jsem dál jako Antiježíš proměňovat víno ve vypité lahve. Ale hlavně mi to připomnělo staré dobré časy, kdy jsme jako náctiletí s Tomáš vymetali všechny sekty (pardon, církve) v Břeclavi. Bavilo nás to, fascinovalo a sbírali jsme knowhow na založení církve vlastní, abychom nemuseli nikdy pracovat, měli buclaté tvářičky a topili se v majetku. Jenže se ukázalo, že nám zcela chybí dva zásadní předpoklady:
- nedokážu moc dlouho někomu povídat do očí do očí bijící píčovinu a držet přitom vážnou tvář. Třeba u povídání o tom, jak Ježíš vyhání démony do (!) vepřů, by mi cukalo ve tváři, a nejpozději u „Cítím, že je tu duch svatý, cítíš ho taky?“ bych mu vyprskl do obličeje svatý déšt.
- nejsem psychopat nebo alespoň zrůda oproštěná jakékoliv empatie, abych takové věci dokázal s vážnou tváří říkat nemocnému člověku, slibovat mu uzdravení a rychle z něj tahat peníze, než zaklepe bačkorama. Škoda, no, o jednu církev na světě míň.
Naštěstí pořadatelé One Way Fest tento problém nemají a peníze získat umí. Vlastně musím říct, že tak velkoryse financovanou akci jsem dlouho neviděl. Kolem stage celé tři dny běhalo osm kameramanů s profesionální výbavou, steadycamy, boom arm, podobný počet lidí byl v režii, vedle podia dvě obrazovky a spousta atrakcí pro děti. Na to, že nás tam v pátek a sobotu bylo asi deset návštěvníků, hodně dobrý. Palec nahoru.
V neděli se konečně všechny židličky zaplnily a zahrála nám výborná multižánrová kapela, která všechno, romskými songy počínaje přes Bella Ciao až po naprosté tucárny, přezpívala na „bla bla Ježíš, bla bla Bůh“. A uprostřed davu hýkajícího blahem, kdykoliv se ozvalo „chval jméno Ježíše“, poblíž mladých slečen, které z něj doslova tekly a zvedaly ruce k obloze, jsem uslyšel to nejdůležitější varování, které si z celého festivalu odnáším: „Smrtí nic nekončí. Smrtí vše začíná. A stačí opravdu málo, abychom my všichni, co tu jsme, se dostali společně na věčnost. Stačí přijmout Ježíše.“
Cítil jsem každou buňkou těla, že si chci rezervovat místo na přesně opačném konci vesmíru, než budou tihle lidé. S nimi i týden by bylo peklo. A teď vím, že stačí dávat bacha a nepřijmout Ježíše, i kdyby prosil a hodinu prozváněl.
Poznámka: vím, že mám mezi přáteli spoustu věřících a je možné, že se jich tento post mohl v něčem dotknout. To bych nerad. Pokud jsem se dopustil nějaké nepřesnosti, napište do komentářů a já se to pokusím opravit.
