Na cestě vlakem z Prahy do rumunského Banátu, vzdáleného přes 1000 km, je nejzajímavější to, že když už máte fakt neskutečný kus cesty za sebou, vlak je opilej, unavenej, znáte se s každým, s většinou slečen jste se už otřel v úzké chodbičce vagonu, někteří lidi už spí, jiní vstávají na druhou směnu, tak v tuto chvíli teprve dorážíte do Brna.
…
Ve vlaku vzniká silná frakce odhodlaná si prosadit, že Brnem jenom projedeme. Je to dobrej nápad, vzhledem k rekordní délce vlaku, protože když zastavíme v Brně, náš vůz nacházející se na konci bude stát v Adamově.
