Na střední jsem téměř přestal slyšet.
Svěřil jsem se s tím Petru Babičovi, který dělal u taťky v práci, a je škoda, že jsem neslyšel, co mi na to odpověděl … haha … ne, Petr se přiznal, že když byl dítě, stalo se mu to samé a naučil se odezírat z úst. Ptal jsem se, jestli ztráta byla jen dočasná, a on mi koukal na ústa a řekl, že jo.
Já se odezírat nenaučil, nicméně mi bylo hloupé se pokaždé, když na mě někdo promluvil, ptát „prosím?“ „cože?“ „cos říkal?“, takže jsem se raději jen tvářil, že slyším.
Jenže rozhovor je jako společenský tanec, nemůžete jen tupě zírat na druhého, musíte spolupracovat, vědět, kdy přikývnout, kdy se zasmát, kdy se zatvářit soucitně atd. A tohle všechno jsem se naučil vyčíst z mimiky. Dokázal jsem i vhodně odpovídat, přičemž nešlo jen o nějaké „fákjo?“ nebo „jo, přesně“, ale věděl jsem, když odpovědět ano a kdy ne.
Stal jsem se jedním z nejlepších posluchačů. A tímto se omlouvám všem spolužákům ze střední: bylo s vámi skvěle, ale nikdy jsem vás neslyšel. Sorry.
Pak se mi zase sluch zlepšil, ale dodnes, když jsem v hodně rušném prostředí, třeba v baru, kde se ega překřikují a do toho z repráků zní C'est la vie, se vrátím se do zajetých kolejí a diskusi imituji.
(Notykrávo to je dlouhý post. Jestli ses dostal až sem, gratuluji.)
A pak jednou takhle v Blue Lightu, což je spirituální místo pro majitele modrých knížek, postáváme u stolku, panuje tam neskutečný hluk a do toho bratr Jakub Horak cosi povídá a já si náhle uvědomuji, že i přes vzdálenost zvící bratru půl metru výborně bratru rozumím. Každé slovo! Přestal jsem vnímat, o čem mluví, a vychutnával si, že ho slyším, a přemýšlel jsem, čím to je.
Bratr Horák má totiž dokonale postavený hlas a navíc ovládá umění artikulace, které se jinak s pokročilou hodinou vytrácí. Taková dovednost by neměla zůstat nevyužita! Jistě, až bude Apple pátrat, kdo namluví českou Siri, bude to jeho hlas, komu dám svůj hlas. Ale napadají mě i daleko závažnější využití.
Mezinárodní situace se může vyostřit a nastat tzv. válka. Znáte z televize. A ve válečné vřavě, kde křik bojovníků, dusot koní a břinkot mečů zaniká v burácení motorů, musí stát někdo, kdo když zavelí VPŘED tak mu všichni rozumí! Tady není na žádné „Cožeříkal? Jaký vřed?“ čas. A tohle právě bratr Kuba umí.
A zatímco chrabří bratři budou pokládat životy za naši vlast, já na ně budu v Blue Lightu s obrovskou úctou myslet a budu pečovat o jejich ženy, které tu zanechali. Válka je v tohle svinstvo, no.
